Dnes je čtvrtek 25. dubna 2024., Svátek má Marek
Počasí dnes 9°C Polojasno

Zvířetice odolaly Žižkovi, zničil je požár.

Zvířetice odolaly Žižkovi, zničil je požár.
zdroj: tisková zpráva

Březen je sice vhodným měsícem na výlety po památkách, má však jeden nedostatek - brány hradů či zámků jsou ještě uzavřeny. Naštěstí jsou tady zříceniny. Jedna z těch nejzachovalejších a zároveň nejtajuplnějších, Zvířetice, leží nedaleko od Prahy a je ideálním na výlet i pro línější obyvatele velkoměsta.

 

Ti zřejmě zvolí nejkratší cestu z vlakového nádraží z Bakova nad Jizerou, odkud je to pouhý kilometr - ovšem i jejich těla dostanou zabrat na závěrečném prudkém a místy i trochu krkolomném výstupu po lesní pěšince - zvlášť pokud není úplně sucho..

Protáhnout kosti

Kdo si naopak potřebuje po zimě protáhnout kosti,  vyrazí třeba z Kosmonos, přibližně 7 km vzdálených. Tam lze obdivovat Loretu, co nechal vystavět Heřman Černín z Chudenic.

Terén není - až na zmíněný konečný výšlap - příliš náročný, takže lze cestou obdivovat romantická zákoutí řeky, či na jezu, přes který se přechází, pozorovat její sílu…

Základy Zvířetic položil v čtrnáctém století Zdislav z Lemberka, syn Svaté Zdislavy a vybral pro něj strategicky vynikající místo u ostrohu, chráněného ze dvou stran hlubokými vymletými koryty a z třetí prudkým srázem vedoucím od řeky.

Kam se Žižka nedostal

To mu zaručovalo nedobytnost, zuby si na něm asi vylámal i Žižka!  A i když obléhání jím osobně není historicky doloženo, je fakt, že se s vojskem pohyboval v blízkém okolí.

Největší rozkvět přišel na počátku šestnáctého století, v éře Jana z Vartemberka a jeho syna Adama, kteří ho citlivě přestavěli.

Vznikla dvě nová křídla, pozdně gotické a jednopatrové renesanční, nechali probourat - lépe řečeno vylomit ze zdi - novou hlavní bránu, tou se ostatně vchází dodnes.

Obranné prvky úplně potlačili - vypadá to, jakoby tušili, že hradu nepřinesou zkázu nepřátelé, ale přírodní živly - a změnili ho na honosný zámek.

Zásah blesku

Do něj v roce 1693 udeřil blesk. I přes značné škody oprava netrvala dlouho, nicméně panstvo se mezitím přestěhovalo a používalo ho dál už jen jako „kancelářský objekt“.

Za pouhých sedmadvacet let došlo k takřka navlas stejné situaci - jen s rozdílem, že viníkem katastrofy, tentokrát ničící vše, co ji stálo v cestě, se stala prudká bouře.

To už majitel Arnošt Josef z Valdštejna, potomek slavného vévody, „nevydýchal“ a nechal vyhořelé torzo napospas smutnému osudu.

Výlet pro samotáře

Před úplnou devastací ho zachránil nepřístupný terén, znemožňující rozebrání zdiva na stavbu domů, pomineme-li chátrání způsobené vlivem času, vlastně se mnoho nezměnilo.

Zvířetice volně přístupné celoročně, bez omezení, za nevlídného počasí je vyhledávají samotáři, kde jinde se jim poštěstí mít středověkou památku jen sami pro sebe?

Ze strážní věže - slouží jako rozhledna a až nahoru vede vcelku bezpečné schodiště - si pak lze pohledem dolů udělat dobrou představu o původní podobě hradu, kdy byl nepřehlédnutelnou dominantou kraje.